Pracovní právo

Nejpozději jeden měsíc po zahájení pracovního poměru musí zaměstnavatelé písemně vyhotovit podstatné podmínky smlouvy, podepsat je a předat je zaměstnancům.
Pracovní smlouva musí obsahovat:

• jméno a adresa obou smluvních stran
• Datum zahájení a doba trvání pracovního poměru
• U pracovních poměrů na dobu určitou: doba trvání pracovního poměru
• druh činnosti a stručný popis úkolů
• Místo výkonu práce nebo případně poznámka, že zaměstnanci mohou být zaměstnáni na více místech
• Výše a složení odměny (většinou hrubá mzda) včetně příplatků, přídavků, prémií a mimořádných plateb, jakož i dalších složek odměny a termínů jejich výplaty
• dohodnutá pracovní doba
• délka roční dovolené
• Lhůty pro výpověď pracovního poměru
• odkaz na kolektivní smlouvy, podnikové nebo služební dohody, které se na pracovní poměr vztahují.

Pracovní smlouva na dobu určitou

Pracovní poměr může být na dobu neurčitou nebo na dobu určitou. Pracovní smlouva na dobu určitou nekončí výpovědí, ale „automaticky“ po uplynutí doby, na kterou byla uzavřena. Tato forma časového omezení se nazývá časové omezení, protože smlouva končí k určitému datu nebo okamžiku.

Pracovní smlouva na dobu určitou bez existence věcného důvodu je přípustná až na dobu dvou let. Do této celkové délky dvou let je rovněž přípustné maximálně trojnásobné prodloužení pracovní smlouvy na dobu určitou.

Uzavření smlouvy na dobu určitou není přípustné, pokud již dříve existoval se stejným zaměstnancem pracovní poměr na dobu určitou nebo na dobu neurčitou.

Pracovní smlouvy na dobu určitou musí být vždy sjednány písemně. Není-li dohoda o časovém omezení uzavřena písemně (resp. v elektronické podobě nebo notářsky), není neplatná celá pracovní smlouva, nýbrž pouze časové omezení. Pracovní smlouva jako taková je platná, a to jako smlouva na dobu neurčitou.

(Jedná se o automatický překlad DeepL Translator.)

Výše mzdy je buď upravena v kolektivních smlouvách, nebo se sjednává se zaměstnavateli. To platí i pro mimořádné platby (např. 13. měsíční mzda). 

Termín, do kdy musí být mzda vyplacena, je zpravidla stanoven v pracovní smlouvě nebo v platném kolektivním smlouvě. Není-li tomu tak, je mzda podle zákona splatná zásadně prvního dne následujícího měsíce.

Zaměstnavatel je povinen při pravidelném vyplácení mzdy předat zaměstnancům písemný doklad o výši vydělané mzdy a provedených srážkách.

V Německu platí závazné minimální mzdy, které zaměstnavatel nesmí snížit.

V současné době činí zákonná minimální mzda 13,90 eura za hodinu práce. K 1. 1. 2027 se zvýší na 14,60 eura. Z minimální mzdy jsou vyňati mladiství do 18 let, někteří stážisté, učni a dlouhodobě nezaměstnaní registrovaní v Německu.
V určitých odvětvích platí specifické minimální mzdy stanovené kolektivními smlouvami, které jsou vyšší než zákonná minimální mzda, například v oblasti péče, úklidu budov nebo ve stavebnictví.

Kolektivní smlouvy, které stanovují mzdu nižší než zákonnou minimální mzdu, nejsou přípustné.

(Jedná se o automatický překlad DeepL Translator.)

Zákonný nárok na dovolenou činí ročně minimálně 24 pracovních dnů při šestidenním pracovním týdnu a 20 dnů při pětidenním pracovním týdnu. Nárok na dovolenou stanovený v kolektivních smlouvách je zpravidla výrazně vyšší. Plný nárok na dovolenou vzniká poprvé po uplynutí šesti měsíců trvání pracovního poměru.

O dovolenou je třeba požádat zaměstnavatele, který ji může schválit nebo zamítnout. Roční dovolenou je zpravidla nutné čerpat v běžném kalendářním roce. V určitých případech je možný její převod do prvních tří měsíců následujícího roku. K převodu je často nutné podat žádost u zaměstnavatele.

Dovolenkové odměny se vypočítávají na základě průměrného výdělku za posledních 13 týdnů před začátkem dovolené. Odměna musí být vyplacena před začátkem dovolené.

(Jedná se o automatický překlad DeepL Translator.)

Všichni zaměstnanci v podniku jsou v Německu automaticky pojištěni v rámci zákonného úrazového pojištění. Pojistná ochrana se vztahuje na zaměstnance na plný i částečný úvazek, osoby s okrajovým příjmem, osoby s „minijobem“ a stážisty. To platí bez ohledu na výši příjmu, věk, národnost a místo bydliště. Ani místo bydliště v zahraničí nehraje žádnou roli. Pojistná ochrana začíná prvním dnem zaměstnání.

Zaměstnavatel je povinen pojistit zaměstnance u profesního sdružení a hradí za ně také pojistné. V případě agenturních pracovníků není za přihlášení k profesnímu sdružení odpovědný podnik, ve kterém jsou nasazeni, ale agentura pro dočasné zaměstnání.

Pojištění zahrnuje pracovní úrazy, úrazy při cestě do práce a z práce a nemoci z povolání.

(Jedná se o automatický překlad DeepL Translator.)

Pracovní doba v pracovní den nesmí přesáhnout 8 hodin, resp. 48 hodin týdně. Lze ji prodloužit na 10 hodin, pokud v průměru za 24 týdnů nebo 6 měsíců denní pracovní doba nepřesáhne 8 hodin.

Kolektivní smlouvy mohou v závislosti na odvětví stanovit odlišnou pracovní dobu.

Při pracovní době od 6 do 9 hodin náleží zaměstnancům 30 minut přestávky denně. Je-li pracovní doba delší než 9 hodin, náleží jim 45 minut přestávky denně. Přestávky lze rozdělit na úseky po minimálně 15 minutách. Přestávky se nezapočítávají do pracovní doby. Zaměstnanci nesmějí pracovat déle než 6 hodin v kuse bez přestávky na odpočinek.

Přesčasy musí být nařízeny a proplaceny zaměstnavatelem. V některých odvětvích a kolektivních smlouvách jsou stanoveny příplatky za přesčasy.

(Jedná se o automatický překlad DeepL Translator.)

Zkušební doba trvá po zahájení pracovního poměru nejdéle 6 měsíců. Během zkušební doby platí zákonná výpovědní lhůta 2 týdny. U učňů trvá zkušební doba nejméně jeden měsíc a nejvýše čtyři měsíce, přičemž učňovské smlouvy lze během zkušební doby vypovědět bez výpovědní lhůty.

Práce na zkoušku před uzavřením pracovní smlouvy se nazývá zkušební práce. Je běžná a přípustná, nesmí však trvat déle než jeden týden a smí se při ní vykonávat pouze drobné úkoly, které souvisejí s budoucí prací.

(Jedná se o automatický překlad DeepL Translator.)

V případě pracovní neschopnosti se po dobu 6 týdnů vyplácí mzda v plné výši. Pokud pracovní neschopnost trvá déle, vyplácí zdravotní pojišťovna po uplynutí 6. týdne nemocenskou, která činí 70 procent hrubého výdělku a nesmí přesáhnout 90 procent čistého výdělku.
Neschopnost k práci musí být neprodleně nahlášena zaměstnavateli. V případě neschopnosti k práci trvající déle než tři kalendářní dny musí být nejpozději následující den předloženo lékařské potvrzení o pracovní neschopnosti. Zaměstnavatel je však oprávněn požadovat předložení lékařského potvrzení dříve.

Lékařské ordinace hlásí potvrzení o pracovní neschopnosti digitálně přímo zdravotním pojišťovnám. Zaměstnavatelé si potvrzení o pracovní neschopnosti elektronicky vyžádají od zdravotních pojišťoven.

Pracovníci přeshraničního dojíždění mohou navštěvovat i lékaře ve své zemi bydliště. Lékařské potvrzení o pracovní neschopnosti je přijímáno v jazyce země bydliště, lékař však musí uvést diagnostický kód. Potvrzení o pracovní neschopnosti musí být i nadále předloženo v papírové podobě ve dvou vyhotoveních: jedno pro zaměstnavatele a druhé vyhotovení do jednoho týdne pro zdravotní pojišťovnu. Pokud nebude potvrzení zasláno zdravotní pojišťovně, hrozí při pracovní neschopnosti trvající déle než 6 týdnů ztráta nároku na nemocenskou.

(Jedná se o automatický překlad DeepL Translator.)

Výpověď musí být podána písemně, aby byla platná. To platí jak pro zaměstnavatele, tak pro zaměstnance. Pro nabytí účinnosti se bere v úvahu pouze doručení výpovědi na adresu uvedenou zaměstnavatelem.
Existují dva druhy výpovědí – výpověď s výpovědní lhůtou (řádná výpověď) a výpověď bez výpovědní lhůty (mimořádná výpověď).
V případě výpovědi s výpovědní lhůtou musí zaměstnanec i zaměstnavatel dodržet platné výpovědní lhůty. Podle zákona platí následující výpovědní lhůty:

• Během zkušební doby – 2 týdny
• Po skončení zkušební doby – 4 týdny k 15. dni nebo ke konci kalendářního měsíce
• Po 2 letech – 1 měsíc ke konci kalendářního měsíce
• Po 5 letech – 2 měsíce ke konci kalendářního měsíce
• Po 8 letech – 3 měsíce ke konci kalendářního měsíce
• Po 10 letech – 4 měsíce ke konci kalendářního měsíce
• Po 12 letech – 5 měsíců ke konci kalendářního měsíce
• Po 15 letech – 6 měsíců ke konci kalendářního měsíce
• Po 20 letech – 7 měsíců ke konci kalendářního měsíce

Výpovědní lhůta běží až od doručení výpovědi, nikoli od data vystavení nebo odeslání!

K výpovědi bez výpovědní lhůty (mimořádné výpovědi) může dojít z závažných důvodů. Závažný důvod nastává, pokud existují skutečnosti, které činí pokračování pracovního poměru pro stranu podávající výpověď nepřiměřeným (u zaměstnance – nevyplácení mzdy, porušení předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci atd.; u zaměstnavatele – předstírání pracovní neschopnosti, odmítání práce, narušování pořádku v podniku atd.).

Důvody výpovědi musí být na požádání sděleny. Mimořádná výpověď může být učiněna pouze ve lhůtě 2 týdnů a musí být doručena v této lhůtě. Mimořádné výpovědi musí zpravidla předcházet napomenutí v případě porušení pracovních povinností.

Proti mimořádné výpovědi se lze bránit. Lhůta pro podání žaloby na ochranu proti výpovědi u příslušného pracovního soudu činí 3 týdny a začíná běžet doručením výpovědi. Po uplynutí této lhůty je výpověď účinná, bez ohledu na to, zda je z hlediska obsahu správná či nesprávná.

(Jedná se o automatický překlad DeepL Translator.)